Loupak.cz - Vtipy

Vždycky se se ženou držíme za ruce. Kdybych ji pustil, šla by nakupovat.

Vejde muž do dveří a automaticky už zdálky zdraví svou ženušku: „Tě pic, Maruš.”
Ale nedostane se mu žádné odpovědi. Jde teda do obýváku a tam ho míjí ozbrojený muž v černé masce a pak na zemi uvidí ležet mrtvou manželku. Suše konstatuje: „Tě pic, Maruš.”

Každá žena musí být vdaná, protože všechno se nedá svádět na vládu!

Bůh stvořil muže a pak si řekl, že to dokáže podruhé lépe - a stvořil ženu!

Manželka na sedadle spolujezdce křičí na křižovatce na manžela: „Zatoč do prava!”
„Neboj,” odvětí chlápek, „doprava, ta je všude.”

Manželský pár se vydal na dovolenou do rybářské oblasti. Manžel rád rybařil za úsvitu a manželka ráda četla. Jednoho rána se muž vrátil po několika hodinách rybaření a rozhodl se, že si zdřímne. Žena se už na břehu nudila, a tak si vzala jeho člun, že se projede. Aniž by jezero znala. Odrazila od břehu, kus popojela, zakotvila a dala se do čtení své knihy.
Po boku jejího člunu se po chvíli objevil šerif: „Dobré ráno, madam. Copak tady děláte?”
„Čtu si knížku,” odpověděla mu.
„Jste v oblasti, kde je zakázáno rybaření,” informoval ji muž zákona.
„Ale šerife, já přece nerybařím,” namítla paní. „To snad vidíte, ne?”
Šerif nekompromisně odvětil: „Ano, ale máte veškeré vybavení. Budu vás muset zadržet a sepsat protokol.”
„No dobře,” zlověstně se usmála panička. „Pokud to uděláte, obviním vás ze znásilnění!”
„Ale já jsem se vás ani nedotkl,” oponoval šerif.
„Ano, to je pravda,” odpověděla žena. „Ale máte veškeré vybavení!”

„Co je s tebou?”
„Ale, moje žena vyběhla na ulici jen tak, bez deštníku.”
„No a co, tak si skočí do nějakého obchodu a koupí si další.”
„No právě, toho se nejvíc bojím.”

Manželka hubuje muže: „Zase jsi mluvil ze spaní!”
„No tak promiň, ale někdy mluvit musím, ne?!”

Manželka s milencem, v zámku zarachotí klíč. Manželka vykřikne: „Manžel se vrací!”
Utahaný milenec: „No, konečně!”

Petra volá manželovi domů z práce a naštvaně položí sluchátko.
„Co je?” zajímá se kolegyně Jana.
„To je divné,” řekne Petra, „ozval se záznamník. František tam asi někoho má!”
„Neblbni! Jak to můžeš vědět?”
„Jednoduše. My žádný záznamník nemáme!”